Toto se týká mého zdraví:
Když někoho podceňuji,
či jsem zaujatý proti jinému člověku,
proti dítěti nebo dospělé osobě,
ve skutečnosti ubližuji jen sám sobě.
Oslabuji sám sebe odsuzováním druhých. Ztrácím radost ze života a dobrou náladu. Cítím se mizerně. Zmenší se moje odolnost. (To může být přesně prokázáno na hladině bílých krvinek.)
Sotva mě napadnou předsudky a ponižující myšlenky o jiném člověku, jsem chycen do pasti. Zjišťuji, že je obtížnější zcela se otevřít této osobě. Zjišťuji, že je obtížnější podívat se jí krásně do očí. K tomuto člověku už ze mne nevyzařuje to nejlepší spontánně a nenuceně. Začnu se se distancovat. Cítím se mizerně a provinile. V hloubi duše vím, že jsem se odloučil od toho nejlepšího, co ve mě je. S tímto člověkem si už nikdy "nezatancuji".
Neříkám, že je to jednoduché. Neříkám, že se mi daří žít bez kritizování a obviňování druhých, ale říkám toto: Potvrdilo se mi, že mé předsudky o druhých skutečně zraňují a oslabují jen mě. Kdykoliv tak činím, já sám se nikdy necítím dobře.
Člověk, který opovrhuje jinou osobou, nemůže být šťastným člověkem. To si uvědomuje každý.
Každého napadají negativní a předpojaté myšlenky o druhých. Nám všem se to stává. Otázkou je, jak budu tyto myšlenky reflektovat.
Takže když se přistihneš, jak někoho obviňuješ či soudíš, v duchu si představ, jak Tvá ruka ukazuje prstem. Když ukazuješ prstem a obviňuješ někoho jiného, máš tendenci zapomínat, že tři prsty ukazují na druhou stranu - na TEBE.
K. Pollak
Žádné komentáře:
Okomentovat