Mělo se jadnat o přechodné období mezi působením u Kláry Mauerové a pobytem v Norsku. Jak se Škrlové podařilo proniknout složitým systémem ochran, klecí, klecových lůžek, vystrnadit původního outloně z jeho klece a jeho kožíšku a ještě k tomu sehrát svou úlohu tak brilantním způsobem (svědci popisují, jak přijímala bez problému outloní potravu i flirtovala s outloními samci) není dosud známo. Ona sama se k celé věci nechce vyjadřovat. Ředitel pražské zoologické zahrady byl v šoku: "ďábelské síly, zvěrstvo, nic jiného v tom být nemůže, sám jsem nic ale vůbec nic netušil. " a dále vyjádřil soustrast celé čeledi outloňovitých za jejich zmizelého rodinného příslušníka.

Našemu zpravodajovi se také podařilo získat stanovisko soudního psychologa: "Barbora je výjimečně těkavá osobnost. Není vyloučeno, že roli outloně přijala ve snaze najít svou vlastní osobnost a vyhřátý kožíšek, nevařená strava a pozornost dětského publika jí prostě vyhovovaly. Je to ale varování pro celou lidskou obec. Jak daleko až lze v hledání vlastního já zajít?"

Celá kauza nás může přivést na myšlenku, kolik našich spoluobčanů se čas od času ukryje do bezpečí klece či jen do nebeského klidu zvířecí duše. Prozatím je však jasné, že Kuřimská kauza není o nic blíže svému vyřešení, ba snad naopak.