Balada o zapomenutém(radši si to nečtěte, teď zpětně koukám, že je to prohnilý sentimentalitou..stejně to nepochopíte)
našla jsem na internetu svoji minulost...
toto je pohádka, která znamená můj život, která mě formovala o nejútlejších let. Kvůli tomuto příběhu jsem celou školku strávila na čtyřech lezoucí po zemi, s kostičkama v rukou místo kopýtek a papírovým rohem připevněným gumičkou a sponkami. Proto je dnes kůň to jediné, co opravdu dokážu nakreslit. Proto jsem taková, jaká jsem!
Je to balada o samotě, o nutkání a o odvaze. O hledání a dlouhých cestách za velkým čímsi, co nás táhne, o divokosti, o ošklivosti a nevýslovné kráse. Balada o tom, jak se učíme milovat a jak se lásky vzdáváme a odcházíme, navěky změnění. O tom, jak se vrací sláva starých a zapomenutých časů, ale my do ní už nepatříme...
video zde:
POSLEDNÍ JEDNOROŽEC
Štítky: životní peripetie slečny M.